Začátek přednášky je o půl desáté a já se dostavuji na místo konání do auly VŠPJ již v okolo deváté. Na schodech u vstupních dveří potkávám hrstku novinářů s připravenými fotoaparáty. Hlavou mi bleskne, jestli se dostaví alespoň několik lidí, protože se běžně na přednášky známějších osobností nedostavuje mnoho lidí. Hned ve vstupní hale jsem vyveden z omylu, když již z dálky skrz pootevřené dveře auly je vidět hojný počet účastníků. Krátká konverzace se spolužákem a jdu si vybrat místo v posluchárně, která je již takřka zaplněna. Mám však štěstí a nacházím volné místo zhruba uprostřed. Po stranách auly jsou připraveni fotografové a ve spuštěné prezentaci asistentka narychlo přepisuje název místa konání přednášky na „Jihlava dne 15.1.2008“. Jsou to přípravy jak na setkání se skutečným prezidentem. Všichni jsou napnutí, kdo se to za chvíli objeví za katedrou, zdali Čech, Američan nebo samotný bůh?!
Jan Švejnar přichází v doprovodu rektora VŠPJ, političky za stranu Zelených a místního pohlavára z ČSSD, který plní funkci, uvaděče a tzv. „přerušovače“, zkrátka koordinátora. Je tu vše, co by mělo být, chybí snad něco? Ano. Narušitel.
Po úvodu, kdy je lehce představen Jan Švejnar a poděkování příchozím je posluchárně sděleno o časovém limitu pana Švejnara, který byl způsoben nějakým nedopatřením a že na přednášku a besedu zbývá pouhých pětačtyřicet minut. Nutno podotknou, že tato informace asi zapůsobila jako jehla v sedací části člověka na několik lidí, konkrétně na jednoho návštěvníka s černým kloboukem nápadně vzhledem připomínajícího undergroundového fanouška Plastic people of the universe. Ten, když se dozvěděl o časovém harmonogramu jal se ihned položit svoji otázku(citace není doslovná): „Pane Švejnare, položil jsem svoji otázku nedávno i panu Zemanovi a chci ji položit i vám. Jde udělat z třešní jabloň?“ Nutno podotknout, že tato svérázná a řekl bych, že i mnohými nepochopená otázka vyvolala hned na začátek silný rozruch, kdy se polovina lidí začala smát z důsledku toho, že nepochopila otázku, druhá polovina se naštvala, protože tázajícího považovala za blázna a zbytek, tak deset, patnáct lidí pochopil pravý význam tak jak měl být pochopen. Dotazující touto otázkou narážel na Švejnarovy výroky o spolupráci s komunisty. Nejvíce jsem byl rozlícen hloupostí dvou studentů(asi prvního semestru) sedících hned vedle mě, kteří se zařadili do první skupiny výše zmíněné. Přes rozruch, který tato otázka způsobila asi pan Švejnar zapomněl na, že dotaz nezodpověděl a začal prezentovat svoji přednášku. Když náš dotazující viděl, že se jaksi pozapomnělo na jeho záležitost pronesl na rozloučenou: „Na shledanou!“ a odešel pryč. Po cestě byl ještě slovně atakován od postaršího pána v obleku. Pánovi v obleku se dostalo jen chabé odpovědi? „Jdi do prdele!“ Tak toto byl docela nekonvenční začátek.
Přednáška pana Švejnara se týkala dosavadního vývoje společnosti, kdy zmínil pád železné opony, postupnou liberalizaci trhů, zdůraznil důležitost konkurenčního prostředí. Během přednášky se oháněl makroekonomickými ukazateli jako HDP(hrubý domácí produkt), HNP(hrubý národní produkt). Přednáška byla koncipována, tak aby nastínila pohled, jakým se pan Švejnar dívá na současnost. Nutno podotknou, že se v přednášce neobjevila zmínka o udržitelném rozvoji, který bych považoval jako základ. Že by tímto pan Švejnar cosi naznačoval?
Během přednášky bylo ještě jednou zmíněno, že je možno hned pokládat otázky. Toho vzápětí využívá muž sedící v první řadě, který se představuje a trochu větší oklikou pokládá svoji otázku. Nebudu se vyjadřovat k otázce jako takové(nemá s tím nic společného), ale vyjádřím se k netolerantnosti těch, kteří během jeho projevu hlasitě dávali nesouhlas s délkou příspěvku. I když bylo všem jasné, že není dostatek času, považuji za zdvořilé vyslechnout danou osobu bez přerušování. Pan Švejnar vyhověl a nepřerušil dotahujícího ani jednou. Neohlední a sobečtí byli naopak lidé, kteří se hlasitě vyjadřovali a přerušovali, kdyby alespoň poté vznesli svoji otázku, bylo by vše ospravedlnitelné, ale zmínění nepoložili žádnou a to se ospravedlnit nijak nedá. Byl jsem z tohoto chování tak znechucen, že jsem neměl chuť snažit se položit svoji otázku.
Celá debata se poté zhruba ze sedmdesáti procent dotazů točila kolem ekonomických, mimo politických záležitostí. Zbylých třicet procent bylo směřováno přímo v souvislosti s volbou prezidentského křesla a padla i otázka i ohledně chystaného umístění amerického radaru. Podotknu ještě, že Švejnar vysvětloval svoje stanovisko k umístění stanice, nikoho nepřesvědčoval a jeho postoj byl kladný. Další dotaz, kterých bych zmínil byl dotaz ohledně klimatických změn. Ožehavé téma, na které se v poslední době bojí záporně promluvit málokdo, kromě pana „otce“ všech popíračů. Švejnarova odpověď zněla tak, že po politickém způsobu vykrucování a mlžení zkrátka řekl, že je to velmi důležité téma, které by se mělo řešit, ale že si nikdo nemůže být jist, že nějaké klimatické změny vůbec jsou.
Šel jsem na přednášku s jistou dávkou odměřenosti a snad i strachu, co z pana Švejnara vzejde. Z logického hlediska toto představování veřejnosti nemá smysl, protože v České republice není přímá volba prezidenta. Rozhoduje se za zavřenými dveřmi v politických klubech, ne mezi lidmi, proto i tato forma volby není pravá – demokratická, je legislativní a dle právních norem. Na druhou stranu z hlediska sociálního je toto představování velmi prospěšné. Je to lepší než se potom z čistajasna objevit přímo na hradě s prezidentským titulem. Existuje i však ještě jedna další možnost, a to, že by pan Švejnar kandidoval i v příštích volbách prezidenta. Stát se může cokoli a jen čas ukáže výsledky. My můžeme zpětně analyzovat důvody.